Lucka
Ahoj, zdravim všechny. Ráda bych se s vámi podělila o můj životní příběh, který se točí okolo anaroxie. Jmenuju se Lucka a bude mi 21 let.
Začnu vyprávět od začátku. Na základce sem byla docela normální, ani moc hubená, ale ani nijak moc silná. Na to, že sem jedla docela dost, nevyhýbala sem se ani tučnému ani sladkému, jsem měla docela dobrou postavu. Kluci o mě měli celkem zájem, líbila jsem se. Postavu jsem nijak neřešila, sport mi k srdci také nepřirostl. Sice je pravda, že s holkama jsme furt courali po vesnici, kde jsme bydleli a sem tam si zašli na aerobic, ale to byly takové chvilkové manýry. Pohybu sem se spíš vyhýbala. Pak ale přišel zlom. Nastoupila jsem na střední, našla si stálého přítele a začala brát antikoncepci. Jedla asi i víc, ve škole brambůrky, sušenky, obědy, po dýze, kdy jsem přišla ráno, jsem si dala třeba párek. Kila šla nahoru a já jsem během půl roku přibrala na 65kg (výška 172cm) a stále to šlo nahoru.
Tak jsem si řekla dost .Trochu sjem si začala hlídat jídlo, ale chtěla jsem to řešit spíš sportem, tak jsem začala chodit cvičit (to už jsem bydlela ve městě, takže jsem měla více možností, než na vesnici). Ale váha se nehýbala. Tak jsem začala omezovat jídlo a na cvičení jsem se vykašlala. A hle, váha šla dolů. Postupně jsem nahrazovala pečivo takovým tím polistirénem, jedla jsem ovoce, nízkotučné jogurty, musli apod. Ale je pravdou, že ve škole jsem stále chodila na obědy, kdy jsem jedla maso, ale je to a třeba jen pár soust, ale maso jsem měla. O víkendu jsem si zase dávala jen přílohy, jako rýže, brambory atd. ale zase jen trochu. Váha šla zázračně dolů. Např. když jsem vážila 55kg, koupila sem si kalhoty, který mi byli akorát. Za týden už mi byli volný a za dva týdny jsem je stáhla bez rozepnutí, takže už jsem je nosit nemohla. Váha mi stále klesala, až jsem najednou vážila 48kg. To už se rodiče začali dost bát. Zlom přišel jednoho dne, když jsem se vrátila od doktorky a šla s mámou na nákup.
Byla sem hrozně slabá, šli na mě mdloby, jakoby jsem začínala vidět rozmazaně. Doma jsem se složila (vážila sem 45kg) . Rodiče se hned ujali iniciativi, uložili mě do postele a začali mě krmit. Nemohla jsem v sobě jídlo udržel. Když jsem se třeba najedla a usnula jsem na pár hodin, po probuzení jsem se zvedla a tak se mi zvedl žaludek, že jsem se šla vyzvracet. Do toho jsem špatně viděla. Za pár dní se situace zlepšila, pomalu jsem začínala jíst. Zrak se také zlepšil, ale místo toho mi ochrnula půlka tváře. Jak jsem získávala živiny ,tak i to se po pár dnech zlepšilo. Prostě díky rodičům jsem se z toho dostala.
Když jsem začala přibýrat, začla jsem chodit na cvičení (aerobic, posilování). Jedla jsem normálně, takže váha byla o.k. Nejvíc jsem měla asi 53kg. Sport se mi stal koníčkem, někdo by možná řekl, že posedlostí. Úspěšně jsem odmaturovala a nastoupila do práce jako operátorka. Jelikož jsem celý den seděla, přizpůsobila jsem tomu i jídlo. Pak jsem tuhle práci opustila a na tři měsíce jsem pracovala jako servírka. Celý den na nohou, na jídlo nebyl čas.Váha šla dolů. Nejhorši je, že se mi to líbilo,věděla jsem, že když chci, tak můžu kdykoliv zhubnout. Po těch třech měsících jsem opět změnila práci, zase v kanceláři. Takže se omezilo jídlo, lehký obědy, lehký večeře, každodenní cvičení. Váha opět klesala a to na 48kg.
Rodiče samožřejmě poznali, že se něco děje a udělali tomu přítrž. Dali mi podmínku, že buď přiberu, nebo půjdu z domu. Takže momentálně svádim svůj už druhý boj s váhou. Chci přibrat, ale nějak to nejde. Možná je to tím, že i přes tu stálou hrozbu se nemůžu přinutit jíst to, co dřív a nejsem si jistá, jestli se zdravou výživou a sportem můžu přibrat, ale i tak se o to pokousím. Tak mi držte palce, ať se to povede.